25. a 26. dubna proběhlo v Nymburku Mistrovství ČR ve fotbalu a s naší účastí. Pojďme si zhodnotit tento velký úspěch a začněme pozitivy. Turnaj se konal v obrovském Sportovním centru na okraji Nymburku a byl zvládnutý organizačně na jedničku, ubytování bylo na dostatečné úrovni, kvalita všech jídel byla nadstardartní a i počasí se po předchozích chladných dnech umoudřilo. Herní úroveň také nebyla vůbec špatná, byť bylo patrné, že na turnaji nesmí hrát hráči z ligových soutěží. I naši fotbalisti předvedli, že jsou na turnaji právem a s každým soupeřem odehráli kvalitní a vyrovnané zápasy. Nakonec jsme skončili na konečném desátém místě, když jsme za sebou nechali pět škol přímo v Numburku a dalších více než pět stovek škol, které se na republikové finále neprobojovaly přes síto okrskových, okresních a krajských kol. Když se na to podíváme z tohoto hlediska, jedná se o obrovský úspěch, který se bude těžce překonávat. Nedá se však zbavit pocitu, že konečné umístění mohlo být i vyšší.
Zaměřme se tedy lehce i na negativní aspekty. V závěrech zápasů jsme měli až neskutečnou smůlu, když jsme ve čtyřech z osmi utkání inkasovali gól v nastavení a hned vzápětí utkání skončilo. Hlavně v prvním dnu, kdy se turnaj lámal, a týmy se řadily do skupin o umístění na další den, to bylo klíčové a stálo nás to boj o medaile. V průběhu zápasů jsme měli leckdy i štěstí (nebo nás podržel výtečný Lukáš Jirásek v bráně - podle mě náš nejlepší hráč na turnaji), ale veškerá smůla se na nás navalila většinou až v závěru, kdy už s tím nešlo moc dělat. Občas byly výkony našich hráčů trochu bojácné, jakoby si uvědomovali, že soupeři byli průměrně starší (kostru našeho týmu tvořil ročník 2010, u většiny týmů to byly ročníky 2008 a 2009). Ustrašenost v soubojích a fyzická nevýhoda se právě možná projevila v koncovkách zápasů, kdy nás většinou soupeři zmáčkli před vlastní šestnáctku. Z osmi zápasů jsme pět remizovali a tři prohráli, což je trochu škoda, protože jakákoliv (i ušmudlaná) výhra by nám dodala více ještě více elánu.
V základní skupině jsme postupně remizovali se ZŠ Dobříš 0:0, ZŠ Litoměřice 2:2 (průběžné vedení 2:0 a jeho ztráta po laciném prvním gólu a vyrovnání z penalty v závěru – dost možná zlomový bod celého našeho účinkování v Nymburku), další dělba bodů byla po remíze 1:1 se ZŠ Sportovní Uherské Hradiště (pozdější mistři, kteří po vyrovnaném průběhu utkání vyrovnali v nastavení a díky tomu postoupili na náš úkor do skupiny o první až páté místo). Poslední utkání prvního dne bylo proti ZŠ Nový Bor a skončilo 0:0. Konečné třetí místo ve skupině nás nasměřovalo do skupiny o šesté až desáté místo. Druhý den jsme začali, jak jsme ten první skončili, a sice remízou se ZŠ Slovácká Břeclav 0:0. Od tohoto okamžiku padla na tým spíš psychická deka, kdy se naši strašně nadřeli na vstřelení gólu a na vstřelení branky potřebovali několik tutovek. Následovaly porážky se ZŠ Dobříš (opět) 0:1, ZŠ Kravaře 0:1 a ZŠ Domažlice 1:2. Díky tomu bylo z našeho snažení již zmiňované desáté místo.
I tak však není přílišná kritika na místě, jen jsem se snažil vše objektivně popsat a sdělit, že od daleko lepšího výsledku kluky příliš nedělilo – jak to ostatně na velkých akcích často bývá. Klukům patří dík za vzornou reprezentaci školy, protože dostali Ratíškovice a naši školu pro příští ročník do úlohy favoritů (minimálně v okresním kole). Třeba naše umístění příští rok ještě vylepší.
Lukáš Vrba
