Návštěva do Osvětimi

kalendar_1 6/12/2016

Dne 31. 10. 2016 jsme se většina žáků devátého ročníku, pár žáků osmého ročníku, několik rodičů a učitelský doprovod v ranních hodinách shromáždili na parkovišti u školy. Jelikož téměř nikdo z cestujících ještě v Osvětimi nikdy nebyl, byli jsme plni očekávání, co vše ten den uvidíme a zažijeme. Během cesty jsme naslouchali povídání našeho průvodce. Dozvěděli jsme se více o počátku 2. světové války, o Adolfu Hitlerovi a o černé nacistické myšlence a jejich plánech na likvidaci Židů a dalších lidí, kteří nebyli „rasově vhodní“ pro nacisty.

Během výkladu jsme se dopravili až na hranice s Polskem, na benzinku, kde byla přestávka na občerstvení a výměnu peněz. Dále jsme projížděli pohraničními polskými vesnicemi a byli si vědomi toho, že náš cíl se blíží a blíží.

Nyní následoval příjezd na parkoviště u Auschwitz I. Zde bylo o poznání chladněji a snažili jsme se trochu zahřát, ale při pomyšlení na to, kde se nacházíme a co za chvíli uvidíme, zahřátí se nepřipadalo v úvahu. Seřadili jsme se do fronty před detekční rámy, za nimi vyzvedli sluchátka a byli jsme rozděleni do dvou skupin: A, B. Poté jsme pokračovali dále za průvodcem. Ocitli jsme se před železnou branou koncentračního tábora, na jejímž oblouku bylo napsáno: „ Arbeit macht frei“ (Práce osvobozuje).  Již od brány byly vidět cihlové budovy a ostnatý drát. Nastala dlouhá procházka mezi samotnými budovami, které dříve sloužily polským vojákům jako kasárny, později si je však Němci upravili v „továrnu na smrt“. V některých zrekonstruovaných budovách jsou zřízena muzea. V jiných jsou ukázány ubytovny pro vězně, ubytovny pro dozorce, v dalších budovách jsou zase vystaveny pozůstatky, věci, které byly odebrány vězňům po příjezdu. V jedné místnosti jsme na vlastní oči viděli 2 tuny vlasů, v druhé zase plechovku s Cyklonem B za sklem. Zkrátka zde jsme spatřili to, co nestihli Němci před příchodem Rusů zničit nebo odvézt. Závěrem prohlídky Auschwitz I byl průchod bývalou plynovou komorou, kde jsme procházeli přímo vedle pecí. Zde nás opravdu zamrazilo v zádech, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká v Auschwitz II – Birkenau.

Autobusem jsme přejeli asi kilometr a zde jsme již z dáli viděli obrovskou cihlovou bránu s kolejemi uprostřed. Za chvíli jsme přišli až k ní. Prošli jsme branou, kterou procházely denně stovky vězňů, a započala druhá část prohlídky. Přišli jsme na betonovou plochu, po jejíchž stranách vedly koleje. Zde se nacházelo místo, kde byli vězni rozděleni na muže a ženy, na práceschopné a neschopné. Vpravo byly mužské ubikace ze dřeva, které jsou z většiny spáleny a vlevo zděné ubikace pro ženy. Šli jsme několik desítek metrů až na konec kolejí, kde se po stranách nachází trosky zdemolovaných budov, ve kterých se mrtvoly spalovaly. Byl to zdrcující pohled. Nejen na pece, ale i na celý tábor. Několik km2 rozlehlý tábor, na jehož místě bývávaly vesnice, které Němci srovnali se zemí, aby zde mohli vybudovat „továrnu na smrt“, vyvolával skličující pocity.

Začali jsme se pomalu vracet směrem k bráně. Do zad nám svítilo zapadající slunce a my jsme kráčeli po trávě mezi cihlovými domky a rozjímali o tom, co jsme viděli a kde se vlastně stále nacházíme.  Měli jsme ještě možnost nahlédnout do umýváren a do samotných ubikací. Při pohledu na „lůžka“ nám bylo o trochu víc zima a s přicházejícím soumrakem jsme si ještě živěji uvědomovali nesmírné utrpení lidí, kteří tady museli přežívat. 

Závěrečné pohledy na surové zbytky toho, co nám lidé zanechali, pomalu končily. V těchto pozůstatcích bude navždy ukryto zlo páchané během dob 2. světové války, ale tyto pozůstatky také zůstanou důkazem pro lidi, co naivně a bezostyšně popírají existenci holocaustu a zločiny s ním spojené. Ať i nadále zůstane Osvětim připomínkou na zemřelé za ostnatým drátem, na jejich tichá hrdinství.

                                          Jiří Šupálek (žák 9. B)

Fotografie: J. Šupálek st.

Comments are closed.