Od začátku školního roku jsem pořád slýchal od žáků z mé třídy dotazy, jestli pojedeme na jednodenní, dvoudenní nebo dokonce trojdenní výlet. Nakonec z toho poněkud Šalamounsky vyšlo, že se bude jednat o dvoudenní variantu, ale bez přespání:-). První den byl na pořadu výšlap lesem do Vacenovic a návrat přes Rúdník do Ratíškovic. Od samého rána se do nás opřely sluneční paprsky, což bylo vzhledem k nízkým teplotám před výšlapem příjemné, ale během dne postupně i úmorné. Jak se čas blížil k poledni, čím dál častěji jsme vyhledávali stín. Ve Vacenovicích jsme skončili na dětském hřišti, kde si někdo zahrál fotbal či jakousi variantu volejbalu. Jiní čas trávili na prolézačkách nebo jen relaxem v chládku na dece. Při zpáteční cestě jsme se již všichni těšili na zmrzlinu u školy. Všem nám bodla a všichni se při oddechu u benzínky zcela jistě těšili na tu hlavní část - tedy středeční výlet do Olomouce.
Zatímco v úterý jsme se sešli trochu později, ve středu jsme odjížděli už v sedm autobusem do Hodonína a odtud rychlíkem do Olomouce. V hanácké metropoli jsme si prošli centrum města s povinným odfocením u Sloupu Nejsvětější Trojice, orloje či Katedrály svatého Václava. Olomouc je krásné město, ale troufnu si říct, že největší zážitek z olomouckých památek měli všichni žáci naší třídy ze zátahu na Horním náměstí. Přímo před námi zakvílely brzdy a z auta vyskočilo několik policistů v civilu se zbraněmi s cílem zatknout nějakého zločince. Holky se daly okamžitě na úprk, naopak kluci vše sledovali s až bohorovným klidem. Vše proběhlo rychle a asi i bez problémů, ale když si člověk zpětně přehrává situaci, mohlo to dopadnout všelijak a nebylo to moc příjemné. Když pominu toto zpestření, každý se zcela jistě těšil na tři hry v Laser Gamu, kde si opět každý zaběhal mnohem víc než v běžné hodině (i dvouhodinovce) tělocviku. Někdo se možná trochu víc těšil na hodinu strávenou v Jump Academy, kde naopak někteří žáci či žákyně ukazovali svůj um na trampolínách. V asi hodinovém rozchodu po Olympii se všichni stihli najíst, někteří nakoukli do virtuální reality a pár žáků stihlo i něco málo nakoupit. O půl osmé večer jsme se vrátili do Ratíškovic. Výlet se povedl, z reakcí žáků si troufám říct, že se jim i líbil a vše vcelku odsýpalo (byť nám moc nešel jízdní řád na ruku a skoro všude jsme museli nějakou dobu čekat na další spoj).
Lukáš Vrba
